Friedrich Dionysios Weber

   Byl jedním z velkých a evropsky uznávaných českých skladatelů první poloviny 19. století, který se zapsal do dějin jako historicky první ředitel konzervatoře.

    Friedrich Dionysios Weber se narodil 9. října 1766 ve Velichově u Karlových Varů a je pravděpodobně nejvýznamnějším rodákem. Nejprve studoval bohosloví a filozofii. Později práva. Po studiích propadl zcela hudbě. Učil se u proslulého abbéa Voglera.   

    Jako člen komitétu uměnímilovných osobností vydal roku 1808 provolání, jímž inicioval ustanovení Spolku pro povznesení hudebního umění v Čechách. V témže roku založil pražskou hudební školu. Inspiraci hledal v Paříži a v Itálii a vypracoval organizační základy a osnovy. Napoleonské války vznik školy poněkud pozdržely, ale v roce 1811 byl zahájen první školní rok a Weber se stal ředitelem školy a pojmenoval ji “Konzervatoř“.  Weber byl v čele konzervatoře až do své smrti.

    Významně se zapsal do vývoje české hudební interpretace, kterou pozvedl jako organizátor, pedagog a hudební teoretik. První podmínku, kterou si kladl na srdce je, že založí první profesionálně vyškolený orchestr. 

    V letech 1839 – 1842 byl i ředitelem pražské varhanické školy. Podle jeho studijních osnov se ještě dlouho vyučovalo. Napsal několik německy psaných teoretických děl, např.Aligemeine theoretish-praktische  Vorschule der Musik (1842) či Lehrbuch der Harmonielehre und des Generalbasses (1833-43) a Lehrbuch der Tonsetzkunst (1835-43). Weber byl také autorem první soustavné sbírky českých lidových písní s nápěvy (1842) známou jako Kolovratský rukopis – Sammlung böhmischer Nationallieder.

Napsal mimo i několik oper.

Weber byl údajně přísný, ale nicméně oblíbený pedagog.

    Kromě pedagogické činnosti byl Weber skvělým hudebníkem širokého zaměření. Zabýval se konstrukcí záklopkové soustavy u lesního rohu a trubky a jeho pákový systém k přelaďování tympánů se používá dodnes.

    Setkal se s Mozartem při jeho návštěvě Prahy a toto setkání ovlivnilo jeho hudební zaměření. Ačkoliv nedosáhl až tak velkého významu jako jiní čeští skladatelé první poloviny 19. století (Jan Křtitel Tomášek, Jan Václav Kalivoda nebo Jan Václav Hugo Voříšek) zařadil se do širšího proudu evropsky významných autorů klasicistní hudby.

    Poslední léta před smrtí se věnoval výuce na pražské varhanické škole.

    Zemřel ve věku 76 let 25.12 1842 v Praze.